Všední den bez bariér

Skutečně se to nestává často. Zde ale raději odbočí a použije výtah. Legendární schody vedoucí nahoru do galerie umění Albertina v 1. okresu Vídně 34letý muž nezvládne. Patrick Berger používá invalidní vozík od svých jedenácti let následkem zákeřného zánětu míchy. Velké schodiště s množstvím úzkých stupňů tak nezvládne.

Přesto však Patrick raději myslí na možnosti než na omezení a bariéry, a neustále se snaží rozšiřovat svůj dosah a životní prostor. Dveře k tomu má otevřené již od malička díky sportu: stolní tenis, ragby, plavání, běžky, biatlon, horské lyžování – až na úrovni evropských a světových soutěží. Jako soutěžní tanečník se Patrick dopracoval dokonce na mistrovství světa. Dokud jej v provádění výkonnostního sportu nezastavila skolióza. V současnosti tráví vystudovaný podnikový ekonom svůj volný čas poněkud klidněji, například horskou turistikou ve svém rodném kraji Solnohradska.

I při veškerém potěšení ze zdolávání překážek je pro odvážného dobrodruha na kolečkovém křesle v každodenním životě přesto důležitý bezbariérový přístup. Sám dobře ví, že hraní si s překážkami (při kterém může občas dojít i k poškození invalidního vozíku) není vhodné pro každého hendikepovaného člověka. „Žijeme v mobilní společnosti. Odstraňování bariér proto přináší užitek pro všechny,“ tvrdí Patrick.

Bezbariérový přístup k dopravním prostředkům k tomu podle něj rozhodně také patří. „Ale nejedná se jenom o lidi s postižením. Jedná se také o to, aby lidé pohybující se s kočárkem nebo s chodítkem, či vlekoucí za sebou objemné kufry na kolečkách, měli snazší život. Ohledně bezbariérového přístupu jsme všichni na jedné lodi,“ zdůrazňuje Patrick Berger. „Vhodná opatření a investice se tak dostávají do nového světla.“

Technickými řešeními umožňujícími bezbariérové nastupování a vystupování bez překážek se zabývá společnost Liebherr-Transportation Systems GmbH & Co KG se sídlem v rakouském Korneuburgu, který je od galerie Albertina vzdálený 25 kilometrů. Paul Hofbauer je inženýr ekonomie zaměřený na strojírenství a ve své funkci obchodního a produktového manažera vede oddělení hydraulických systémů. „Elektrohydraulická regulace výšky vlaků je skutečné téma budoucnosti,“ říká Hofbauer. „Náš hydraulický program přitom zahrnuje jednoduché pasivní tlumiče přes elektrohydraulické servopohony až po komplexní systémy výškové regulace. Tyto systémy umožňují cestujícím bezbariérové nastupování a vystupování, ale také bez vylití si vypít kávu ve vlaku jedoucím rychlostí 200 km/hod.“

V Severní Americe se takovéto systémy již dávno používají. „Americký zákon ADA o tělesně postižených osobách“ k tomu vytvořit legislativní rámec. Podle něj nesmí být výškový rozdíl mezi vlakem a hranou nástupiště při nastupování a vystupování větší než 16 milimetrů. „Pomocí senzorického ovládání umožňují naše elektrohydraulické systémy zvýšit nebo snížit kolejová vozidla v nádraží až o 80 milimetrů. Železniční provozovatelé v regionech jako Chicago a Toronto již mají velmi dobré zkušenosti s naším systémem výškového nastavení,“ vysvětluje Hofbauer. Tato skutečnost může být aktuálně užitečná také v Evropě.

V německém Hannoveru již proběhly rozsáhlé zkoušky. „Řešení máme připravené,“ prohlašuje odborník na hydraulické systémy. „Ale k tomu, aby se v Evropě ve větším měřítku investovalo do bezbariérového přístupu kolejových vozidel, podle všeho potřebujeme příslušnou evropskou legislativu a předpisy, podobně jako v Severní Americe.“ Nicméně první krok již byl učiněn. Článek 21 (1) Nařízení evropského parlamentu a rady ES č. 1371/2007 o právech a povinnostech cestujících v železniční přepravě uvádí: „Železniční podniky a provozovatelé stanic, dodržováním TSI (technické specifikace pro interoperabilitu) v případě osob s omezenou schopností pohybu a orientace, zajistí, aby stanice, nástupiště, vlakové soupravy a další prvky byly přístupné zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace.“

Větší jízdní komfort a bezbariérová mobilita je však pro vývojáře v Korneuburgu pouze jednou stranou mince. Ve společnosti Liebherr-Transportation Systems se jedná také o jízdní bezpečnost a technickou spolehlivost. Například při propojení hydraulických ovladačů s výkonovou elektronikou aktivní řídicí jednotky podvozku, s příčným středěním a s tlumením rotace. Ve výsledku to znamená nejenom znatelně plynulý bezhlučný přechod i při maximální rychlosti, ale také významně snížené opotřebení kol a kolejí. V obchodní bilanci provozovatelů železnice se tato skutečnost velmi rychle projeví v nákladových položkách.

Tým Paula Hofbauera na takovýchto komplexních řešeních úzce spolupracuje s kolegy z divizí Liebherr Aerospace v Lindenbergu (Německo) a Toulouse (Francie). „Technologického náskoku dnes nelze dosáhnout jako jednotlivec,“ tvrdí Hofbauer. „Díky tomu, že ve společnosti Liebherr propojujeme veškeré zkušenosti a rozsáhlé technické know-how mezi divizemi dopravních systémů, letectví a stavebních strojů, jsme schopni reagovat na individuální požadavky zákazníků skutečně inovativními produkty.“

Cesta k mistrovství vede podle Hofbauera přes kvalitu náročných technologických produktů. Testování, zkoušení, verifikace a soustavné zlepšování proto v Korneuburgu nastavuje limity na trase od konstrukce přes montážní a zkušební stanice až po sériovou výrobu. Jako inženýr a produktový manažer dává zcela za pravdu legendárnímu fotbalovému kouči Dettmarovi Cramerovi, který kdysi poradil jednomu ze svých útočníků k dosažení mezinárodního titulu: „Dokud je možné být lepší, nestačí být jenom dobrý.“ Totéž by mohl prohlásit i Patrick Berger.