Na vrcholu možností

Zasněžený vozík. Uprostřed září. Tady nahoře na Zugspitze, nejvyšší hoře Německa, to v pozdním létě není nic neobvyklého. Luis Schwatz si nasadí helmu, šplhací postroj a se svým kolegou začne stoupat nahoru na zledovatělý žebřík, nejdříve k výložníku, a potom ještě další tři nebo čtyři metry. Vlastně je odtud prvotřídní vyhlídka. Protože dole pod nimi se v závratné hloubce přes 2 500 metrů nachází tyrkysové ledovcové jezero Eibsee v nadmořské výšce 973 metrů. Hora Zugspitze je však zahalená v oblacích. Krásná vyhlídka – chybové hlášení. Proto jejich veškerá pozornost musí být soustředěna pouze na vozík věžového otočného jeřábu Liebherr. Kdyby se nyní vozík dal do pohybu se zavěšeným břemenem na háku, například prefabrikovaným betonovým dílcem, hrozilo by nebezpečí padání kusů sněhu a ledu na stavbu. Aby k tomu nedošlo, je Luis Schwatz vybaven škrabkou a kladivem. Pak může vozík pracovat bezpečně.

Bez jeřábu se zde nahoře neobejdeme. Snadno se ovládá a je nezbytnou podporou stavby na vrcholu hory.

Luis Schwatz

Tato práce není pro fajnovky

Luis Schwatz je jeřábník na nejvyšší stavbě v Německu. Kdo pracuje tady nahoře na stavbě nové lanovky Eibsee, musí být odolný vůči počasí, nesmí trpět závratěmi a rozhodně nesmí být choulostivý. Pouze tak lze na vrcholu ve výšce téměř 3 000 metrů udržet techniku a materiál v provozuschopném stavu. Pokud Schwatz právě nešplhá po 50 metrů dlouhém výložníku, obsluhuje jeřáb Liebherr s horní otočí Flat Top 150 EC-B 6 Litronic pomocí dálkového ovládání. „Jeřáb dodává materiál různým na stavbu a zároveň odebírá stavební odpad. Nejlepší je jej ovládat ze staveniště, kde mám přehled o všech částech stavby, než shora z kabiny,“ říká Schwatz. A kromě toho jsou zde také ještě návštěvníci, kteří se každý den přicházejí podívat na největší turistickou atrakci Německa, za běžícího provozu. „Tady nahoře pracujeme už tři roky,“ říká Schwatz. „A neustále pod dohledem,“ dodává s úsměvem. „Naše stavba se mezitím stala téměř stejným magnetem pro návštěvníky, jako samotný vrchol.“ A to z jednoho dobrého důvodu: Protože tady na vrcholu hory Zugspitze se píší dějiny techniky.

Práce při vysokohorské montáži jeřábu pomocí vrtulníku si vyžaduje opravdové chlapy. Vrtulníkem přivezené díly, vážící i několik tun, je nutné smontovat s milimetrovou přesností za extrémních podmínek.

Stavba lanovky je dobrodružství

V dubnu byla stará lanovka Eibsee vyřazena z provozu a uvolnila místo pro novou. Z dolní stanice šplhá vzhůru směrem k vrcholu pouze stará dobrá zubačka. Jedna jízda přitom trvá téměř 45 minut. Na palubě je také: 49letý Martin Hurm z Deggendorfu. Je provozním ředitelem lanovek na Zugspitze a nyní jako projektový vedoucí společnosti Bayerische Zugspitzbahn (BZB) odpovídá za realizaci projektu stavby nové lanovky v hodnotě 50 milionů euro.

Je hrdý na dobrou tradici. Protože zpřístupnění hory Zugspitze turistům je od roku 1930 pro provozovatele trvalou výzvou. V roce 1963 byla vybudována lanovka Eibsee, která měla doplnit ozubnicovou železnici a odlehčit jí. Avšak s velkým lyžařským boomem byly kapacitní možnosti vyčerpány.

Vysokohorská stavba je z mnoha ohledů dobrodružství. Z hlediska technologie, inženýrské techniky, logistiky, ale též s ohledem na výšku a počasí.

Martin Hurm

Nároky jsou vysoké

Od vybudování infrastruktury probíhá soustavné plánování údržby a modernizace na hoře Zugspitze. Jejich realizace však není vůbec snadná. „Vysokohorská stavba je z mnoha ohledů dobrodružství,“ říká Hurm. „Z hlediska technologie, inženýrské techniky, logistiky, ale též s ohledem na výšku a počasí. A v neposlední řadě je stálou výzvou trpělivost a neúnavná vytrvalost.“

‚Odměna‘ pro Hurma a jeho stavební dělníky není jenom úžasný výhled ze stavby, ale na samém konci také lanovka se samými superlativy. Lanovka aspiruje na tři světové rekordy: nejvyšší podpěra z ocelové konstrukce pro lanovky s kyvadlovým provozem (127 metrů), největší výškový rozdíl mezi dolní a horní stanicí lanovky, který činí 1 945 metrů, a nejdelší rozteč podpěr o délce 3 213 metrů. Místo původních 260 osob za hodinu dokáže nová lanovka přepravit až 580 vysokohorských nadšenců.

Úplně nahoře: Ve výšce téměř 3 000 metrů se stal jeřáb s horní otočí Flat Top společnosti Liebherr skutečnou atrakcí, nejenom pro stavební dělníky, ale také pro turisty na vrcholu hory Zugspitze.

Není místo na chyby

Na stavbě ve výšce téměř 3 000 metrů musí všechno běžet jako na drátku. To zajišťují odborníci z oddělení Liebherr Tower Crane Solutions, které se stará o projektování a realizaci speciálních akcí. Projektový vedoucí Michael Weißschädel se vyjadřuje o jeřábové technologii Liebherr, použité na samém vrcholu hory Zugspitze.

Pane Weißschädel, pro oddělení Liebherr ‚Tower Crane Solutions‘ takovéto náročné stavby nejsou nic neobvyklého. Co však přesto činí tuto stavbu v nejvyšším bodě Německa jedinečnou a vyzývající?

Michael Weißschädel: Jedná se o vysokohorskou oblast se silnými větry, extrémními teplotami se sněhem a ledem, které se zde vyskytují na rozdíl od ‚obvyklé‘ stavby. Na všechny detaily je nutné pamatovat, aby bylo možné tento speciální jeřáb na vrcholu hory Zugspitze bezpečně smontovat, bezpečně jej provozovat a opět jej bezpečně demontovat. Ale i vyhlídka z nejvyššího hodu v Německu je pro mechaniky a servisní techniky a jeřábníky nezapomenutelná.

Jaké speciální vybavení jeřáb potřebuje?

Jeřáby Liebherr lze obecně provozovat při teplotách do minus 25 stupňů Celsia. Jeřáb 150 EC-B 6 Litronic kromě toho stojí na mimořádně silné kombinaci věží, která odolá také extrémním nárazovým rychlostem větru až 280 kilometrů za hodinu.

Jaké dovednosti musí mít pracovníci společnosti Liebherr, aby mohli provádět montáž a údržbu jeřábu na Zugspitze?

Pro naše zaškolené mechaniky a servisní techniky není práce ve výškách žádný problém, jinak by tu práci nemohli dělat. Samotný jeřáb není nějak mimořádně vysoký, ale hned vedle něj se terén příkře propadá do hlubin několik stovek metrů. To samo o sobě vypadá velmi dramaticky, ale ve skutečnosti se to v ničem neliší od práce se stejným jeřábem na jakékoliv jiné výškové stavbě.

Co Vás osobně nejvíc fascinovalo na této stavbě?

Nová lanovka Eibsee je jedinečná stavba na jedinečném místě. Z technického pohledu byl projekt a montáž prováděná pomocí vrtulníku v nadmořské výšce téměř 3 000 metrů špičkovým výkonem všech zúčastněných. V takovém případě je nutné předem pamatovat na každý, sebemenší detail. Jakmile jsou komponenty jednou nahoře a vrtulník ve vzduchu, musí všechno stoprocentně klapnout, jakékoliv chyby v přípravě jsou nepřípustné. Pracovní tým to všechno perfektně zvládl.

Superlativy v nebeských výšinách: Jeřáb s horní otočí Flat Top Liebherr 150 EC-B 6 Litronic na hoře Zugspitze

- Postaven ve výšce 2 950 metrů

– Jeho výložník o 13 metrů převyšuje zlatý kříž stojící na vrcholu hory ve výšce 2 962 metrů.

– Po celou dobu stavby a ještě několik měsíců navíc byl jeřáb nejvyšším bodem v Německu

– Maximální vyložení je 50 metrů při výšce háku 18,6 metrů

– Celý jeřáb lze díky jeho modulární konstrukci snadno demontovat na jednotlivé komponenty o maximální hmotnosti 3,4 tuny.

– Moduly jeřábu odpovídají maximální nosnosti vrtulníku, který díly přepravoval k montáži z údolí na vrchol hory.

Nová lanovka na vrchol hory Zugspitze s rekordními parametry

Od celosvětově nejvyšší ocelové podpěry přes nejdelší jízdu volně zavěšenou lanovkou až po nejvyšší jeřáb v Německu – vše, co potřebujete vědět o desetiminutové jízdě novou lanovkou:

Typ: Lanovka s kyvadlovým provozem

Doba stavby: Podzim 2014 až prosinec 2017

Délka: 4 466,90 metrů

Výškový rozdíl: 1 945,25 metrů

Nejdelší rozteč podpěr: 3 213 metrů

Horská stanice Zugspitze (výška nástupiště): 2 943,75 metrů nad mořem

Dolní stanice Eibsee (výška nástupiště): 998,50 metrů nad mořem

Rychlost jízdy: 10,6 m/s na volné dráze (8,5 m/s při přejezdu podpěry)

Kapacita kabiny: 120 osob + 1 doprovod cestujících

Přepravní kapacita za hodinu: 580 osob

Nosné lano: 4 x 72 mm

Hmotnost: 153 tun na každé nosné lano

Tažné lano: Smyčku tažného lana tvoří horní tažné lano: 47 mm a 39 tun a dolní tažné lano: 41 mm a 30 tun

Počet podpěr: 1 ocelová podpěra (výška 127 metrů – pro srovnání: věže mnichovského kostela mají výšku přibližně 100 metrů). Hmotnost ocelové podpěry: 420 tun

Pohon: dolní stanice je osazena dvěma motory, každý o jmenovitém výkonu 900 kW (= 1 223,66 PS)

Velká výška má svoje úskalí: Dobré jídlo a pití se zde stávají mimořádně velkým uměním

S rostoucí výškou klesá tlak vzduchu a obsah kyslíku na kubík vzduchu. Ve výšce 3 000 metrů je obsah kyslíku ve vzduchu 0,68 mg/l (pro srovnání: u moře činí 1 mg/l). Při práci ve vysokých polohách, jako na hoře Zugspitze, tělo přijímá přes plíce méně kyslíku a klesá obsah kyslíku v krvi. Tělo se snaží tento deficit kompenzovat zvýšenou frekvencí srdečního rytmu a zrychleným dýcháním. „Proto je při práci nutné hodně pít: alespoň tři litry tekutin za den,“ vysvětluje Steffen Korff, šéfkuchař na Zugspitze.

Přetékající šálek cappuccina

Nízký tlak vzduch má svoje úskalí: Bod varu vody je na vrcholu Zugspitze při teplotě 86 stupňů Celsia. „Nudle se musí vařit déle, salát již po 20 minutách začíná vadnout a gulášová polévka uvařená tady nahoře chutná úplně jinak, než v údolí. Na recepty se tady nedá stoprocentně spolehnout. Vysokohorská gastronomie proto vyžaduje velmi mnoho zkušeností získaných metodou pokusů a omylů. To platí také pro kávovar. „Řídký horský vzduch neodpovídá standardní kalibraci našeho automatu na cappuccino. Šálky zpočátku velmi přetékaly. Proto jsme museli pořádně přiškrtit regulační šrouby, než se podařilo mléčnou pěnu nastavit na správnou výškovou konzistenci.“

Zrychlená špička

„Také alkohol zde působí jinak,“ říká Korff. „Pivo nebo prosecco, které si zde někdo dá ještě rychle před odjezdem, se při rychlém sjezdu do údolí rychle dostane do hlavy. S přibývajícím příjmem kyslíku se alkohol rychleji dostane do krve a člověk najednou pocítí špičku mnohem dřív, než jak je zvyklý.

Projekt na první pohled

Výkon hodný Herkula – až do konce

Odpočítávání již běží – do otevření zbývá již jenom několik týdnů. Uprostřed října bylo na horní stanici napnuto a zajištěno poslední ze čtyř nových lan pro obě kabiny. Výkon hodný Herkula. Každé lano o délce 4 900 metrů váží 153 tun. Nosná lana staré lanovky zvládly při cestě nahoru 200 metrů za hodinu. Obě tažná lana o hmotnosti 30 a 39 tun byla ve srovnání lehká jako peříčka.

  • Před zahájením provozu musí pracovníci každé ráno rozmrazit lanové navijáky přepravní dráhy pomocí plynového hořáku.

    Před zahájením provozu musí pracovníci každé ráno rozmrazit lanové navijáky přepravní dráhy pomocí plynového hořáku.

  • Teploty pod bodem mrazu neustále mění staveniště na bizarní ledový palác. Kdo tady pracuje, nesmí být zimomřivý.

    Teploty pod bodem mrazu neustále mění staveniště na bizarní ledový palác. Kdo tady pracuje, nesmí být zimomřivý.

  • Jeřábník Thomas Winkler ovládá věžový otočný jeřáb pomocí dálkového ovládání. Přitom má optimální přehled o celém staveništi. Bezpečnost je vždy na prvním místě.

    Jeřábník Thomas Winkler ovládá věžový otočný jeřáb pomocí dálkového ovládání. Přitom má optimální přehled o celém staveništi. Bezpečnost je vždy na prvním místě.

  • Jeřábník Thomas Winkler je stejně jako všichni ostatní tady nahoře univerzálně nadaný. Odhrabávání sněhu patří na vysokohorských stavbách na první příčku denních povinností.

    Jeřábník Thomas Winkler je stejně jako všichni ostatní tady nahoře univerzálně nadaný. Odhrabávání sněhu patří na vysokohorských stavbách na první příčku denních povinností.

  • Všechno je extrémní – také trpělivost

    Nyní na stavbě pracuje kolem 100 lidí. V těchto říjnových dnech vítr mohutně fičí kolem kříže na vrcholu. Ledové krystaly tančí kolem ocelových tyčí a lan. Dva stupně pod nulou, které ukazuje teploměr, jsou sibiřsky mrazivé. Všechno tady nahoře vypadá extrémně. Také trpělivost Martina Hurma: „Proti počasí tady nahoře je člověk krátký,“ tvrdí. „Ale dá se z toho vytěžit to nejlepší.“

    Obě kabiny, prosklené až k podlaze, už dorazily, říká Hurm. Stojí zabalené ve fólii v dolní stanici. „Provoz bude zahájen 21. prosince.“ O tom nejsou sebemenší pochybnosti. A co jeřáb? „Ten zde zůstane stát až do jara, dokud nebudou ukončeny veškeré práce,“ vysvětluje Hurm. Betonový základ však v každém případě zůstane zachován. „Kdo ví, možná budeme náš jeřáb zase někdy potřebovat.“

    Mohlo by Vás zajímat

    Blízko k nebi

    Blízko k nebi

    Vrchol Německa – to je označení pro Zugspitze. Z nejvyššího bodu Německa není jenom perfektní výhled, ale také jeřábová technika zde musí být špičková.

    Na příběhu
    Energetická revoluce 2.0

    Energetická revoluce 2.0

    V blízkosti města Schwäbisch Hall se píše vzrušující budoucnost energetické revoluce.

    Na příběhu
    Stories

    Stories

    Pod „Stories“ najdete multimediální příběhy o zajímavých tématech z různých odvětví skupiny Liebherr.

    Přejít na stories