Dimenze

Veletrh Bauma je největší odborný veletrh na světě a společnost Liebherr patří k největším vystavovatelům. Jednou za tři roky prezentuje společnost Liebherr na ploše 14 500 m² inovace, řešení, obří stroje a trendy budoucnosti. Mezinárodní publikum z celého světa se na sedm dní vnoří do fascinujícího světa stavebních a důlních strojů.

Z veletrhu Bauma k práci svých snů

Ricardo Dieing se vlastně jenom chtěl podívat na veletrh Bauma. Krátce nato tento 29letý muž našel u společnosti Liebherr v Ehingenu práci svých snů.

„Návštěva veletrhu Bauma je mojí povinností,“ prohlašuje Ricardo Dieing. 29letý stavební inženýr navštívil celosvětově největší veletrh stavebních strojů již třikrát. A pokaždé také zavítal na stánek společnosti Liebherr. „Velké stavební stroje a především jeřáby mě odjakživa přitahovaly,“ říká.

Tentokrát se spíše náhodou zastavil na stánku kariéry, kde se dal do hovoru s HR manažerem Stefanem Füllerem. „Po skončení svého studia jsem našel dobrou práci u velkého výrobce lešení, a proto jsem ani nic konkrétního nehledal. O dva týdny později mi Stefan zaslal nabídku volného místa, která byla pro mě jako dělaná,“ vzpomíná.

V říjnu začal Dieing pracovat v Ehingenu. „Sympatičtí kolegové, vyzývavé úkoly, skvělé pracovní prostředí: lepší nástup do zaměstnání už ani nemůže být,“ konstatuje.

Ocelové konstrukce a metoda výpočtu konečných prvků jej zaujaly již během studia: „Výpočet statických mezí materiálu příhradových konstrukcí jeřábů je vzrušující úkol,“ tvrdí Dieing

Byla to náhoda nebo osud? „Na tom vlastně ani nezáleží,“ prohlašuje mladý stavební inženýr. „Již jsem učinil velký pokrok. Konstrukce jeřábů se mi určitě nikdy neomrzí.“

Veletrh Bauma patří ke společnosti Liebherr a Liebherr patří k veletrhu Bauma

Společnost Liebherr se na veletrhu Bauma prezentuje již více než 60 let. Během této doby se mnohé změnilo.

  • 1954
    Veletrh Bauma poprvé otevírá své brány jako „Jarní přehlídka stavebních strojů“.

    Milník 1954

    Veletrh Bauma poprvé otevírá své brány jako „Jarní přehlídka stavebních strojů“.

  • 1962 - 1967
    probíhal veletrh Bauma každoročně. Poté byl turnus prodloužen na dvouletý a od roku 1977 dosud se veletrh Bauma koná jednou za tři roky.

    Milník 1962 - 1967

    probíhal veletrh Bauma každoročně. Poté byl turnus prodloužen na dvouletý a od roku 1977 dosud se veletrh Bauma koná jednou za tři roky.

  • 1989
    Veletržní stánek společnosti Liebherr má již plochu 8 000 m², na kterém se prezentuje celkem 60 exponátů.

    Milník 1989

    Veletržní stánek společnosti Liebherr má již plochu 8 000 m², na kterém se prezentuje celkem 60 exponátů.

  • 1998
    Společnost Liebherr se stěhuje na plochu, kterou využívá dodnes. Plocha stánku činí 10 000 m²

    Milník 1998

    Společnost Liebherr se stěhuje na plochu, kterou využívá dodnes. Plocha stánku činí 10 000 m²

  • 2004
    Veletrh Bauma slaví 50. výročí. Přední veletrh stavebních strojů se koná již půl století.

    Milník 2004

    Veletrh Bauma slaví 50. výročí. Přední veletrh stavebních strojů se koná již půl století.

  • 2010
    Společnost Liebherr realizuje architektonicky úchvatný nový veletržní stánek, který využívá dodnes.

    Milník 2010

    Společnost Liebherr realizuje architektonicky úchvatný nový veletržní stánek, který využívá dodnes.

  • 2013
    Logo společnosti Liebherr na budově měří 40 metrů.

    Milník 2013

    Logo společnosti Liebherr na budově měří 40 metrů.

  • 2016
    Absolutním vrcholem bylo „Utkání na korbě“. Na korbě důlního dampru T 264 o objemu 130 m³ se utkali hráči německého a rakouského národního mužstva v exhibiční soutěži stolního tenisu. Němci vyhráli 3:2.

    Milník 2016

    Absolutním vrcholem bylo „Utkání na korbě“. Na korbě důlního dampru T 264 o objemu 130 m³ se utkali hráči německého a rakouského národního mužstva v exhibiční soutěži stolního tenisu. Němci vyhráli 3:2.

  • Ohlédnutí za veletrhem Bauma 2019

    Zkouška úspěšně splněna: Bezemisní staveniště budoucnosti

    V rakouském Vorarlbergu proběhla úspěšná zkouška staveniště budoucnosti. Elektrické stroje Liebherr prezentované na veletrhu Bauma přitom ukázaly cestu směrem k „nulovým místním emisím“. Průběžná bilance s Martinem Hoferem ze skupiny i+R, která společně se společností Liebherr a startupem Suncar HK realizovala elektrickou přestavbu velkého vrtacího stroje LB16 unplugged. Světová premiéra se skvělými vyhlídkami.

    Pane Hofere, na staveništi, zejména při zakládání staveb, je to skutečně zásadní. Jak to vypadá s udržitelností a energetickou efektivitou?

    Udržitelnost, energetická efektivita a ochrana zdrojů jsou na staveništích stejně důležitým tématem, jako všude jinde ve světě naší práce a našeho života. Máme přece jenom tuto jednu planetu. Dobrá zpráva je, že: „staveniště s nulovými emisemi“ je proveditelné. Právě v hustě obydlených oblastech, kde hluk a emise výfukových plynů jsou vnímány obzvlášť kriticky, toto řešení ukazuje správný směr.

    Z jakých zkušeností přitom vycházíte?

    Již jsme provedli přestavbu 45 kompaktních rypadel na elektrický a bezkabelový pohon. Východiskem bylo první celosvětově bezkabelové elektrické rypadlo poháněné akumulátory, které jsme realizovali společně se studenty strojírenství a elektrotechniky na Technické vysoké škole ETH v Curychu.

    Spolu se společností Liebherr jste nedávno v rakouském Vorarlbergu na dálničním nájezdu A14 Bludenz-Bürs dokončil zakládání stavby na staveništi s nulovými místními emisemi. Co bylo na této stavbě nejsložitější?

    Stavba Bludenz-Bürs pro nás představovala optimální zkušební prostor. Dálniční nájezd je intenzivně frekventovaný, neustále se zde tvoří kolony a vznikají dopravní omezení. Kromě toho jsme měli k dispozici pouze omezený prostor staveniště, kde se rypadla, vrtací souprava a domíchávače musely pohybovat na minimálním prostoru. Na zakládání stavby byl použit velký vrtací stroj LB 16 unplugged společnosti Liebherr, který je prvním strojem poháněným akumulátorem. Během jedenácti měsíců jsme realizovali přestavbu stroje. Cílem bylo dosáhnout nulových omezení s ohledem na výkon a použití ve srovnání s konvenčním strojem. K tomu přišla další elektrická rypadla a míchací zařízení Liebherr typu ETM 905 s elektrickým pohonem bubnu, které bylo určeno pro dodávku převážné části betonu. Výsledek: žádné místní emise a výrazně snížená hlučnost.

    Lze takové plně elektrické staveniště realizovat všude?

    Rozhodně. Obecně jsme schopni elektrickým pohonem vybavit každý stroj. V místě osazení vznětového motoru a nádrže instalujeme elektromotor a akumulátory nebo superkondenzátory s odpovídajícím výkonem. Nejsnadnější přestavba je samozřejmě v případě, kdy od výrobce dostaneme vhodně nakonfigurovaný základní model, jako například LB 16 unplugged, u kterého není nutné nejdřív demontovat hlavní větev pohonu s fosilním spalováním.

    V čem spatřujete mimořádné výzvy při elektrifikaci?

    Elektromotory jsou vysoce rozvinuté. Také lithium-iontové akumulátory prodělaly v posledních letech velký pokrok. Naší hlavní orientací v dalším vývoji je management akumulátorů. Na výkon akumulátoru má rozhodující vliv jeho teplota. Je to jako u mobilního telefonu. Pokud jej necháte ležet v autě na letním slunci, baterie se rychle vybije. Nebo v zimě, když při lyžování v mrazu mobil vypoví službu těsně před vrcholným snímkem.

    Elektricky poháněné stroje budou mít v dlouhodobém horizontu výhodu před konvenčními spalovacími motory, zejména pokud se zohlední náklady na energii a údržbu. Zde existuje velký potenciál pro úspory.

    Jak rychle se takový elektropohon amortizuje?

    Bezkabelový stavební stroj s elektrickým pohonem znamená v první řadě vyšší pořizovací náklady. V perspektivě životního cyklu s provozním výkonem kolem 15 000 hodin se tyto náklady však amortizují. Zejména při zohlednění nákladů na energie a údržbu jsou elektrické stroje z dlouhodobé perspektivy výhodnější než stroje s konvenčními vznětovými motory. Zde lze realizovat velké potenciály úspor.

    Bilance CO2 u stavebních strojů však nelze pouze měřit u výfuku. Jak to vypadá s celkovou stopou CO2?

    Stejně jako u elektromobilu bylo nutné, abychom také u stavebního stroje hleděli na celkový výsledek a kromě spotřeby energie do bilance CO2 zahrnuli také výrobu a dodavatelský řetězec. Přelom nastává po cca 60 % provozní životnosti, teprve potom se elektrický stavební stroj stává neutrální z hlediska zatížení emisemi CO2. To však také platí pouze za předpokladu, že elektrické napětí pochází z čistých, obnovitelných zdrojů. Pokud by elektrickou energii pro napájení elektrického pohonu dodávala uhelná elektrárna, klimatický efekt by byl nulový.

    Pokud dnešní technologie dnes již umožňují nulové emise v místě stavby, jak daleko ještě zbývá k jejich celoplošnému zavedení?

    To se nestane ze dne na den. V současné době však zejména chybí dostupné kapacity pro výrobu čisté energie z obnovitelných zdrojů. Ani rozvodné sítě ještě nejsou dimenzovány na zatížení, které by nastalo v důsledku kompletního přechodu na elektromobilitu. Kdyby se večer začaly současně dobíjet elektromobily a elektrické stavební stroje, zřejmě by v zemi začalo docházet k výpadkům elektrických sítí. Ještě tedy zbývá hodně co dohánět.

    Co konkrétně?

    Technologie jsou k dispozici. Rozhodující změny nastanou zřejmě až poté, co zákonodárci nastaví potřebný legislativní rámec. Jako například v Nizozemí nebo v Norsku, kde na stavbách u vodních toků a v centrech měst jsou již nyní postupně zakazovány fosilní pohonné hmoty. Krize koronaviru ostatně dokládá, jaké náhlé změny jsou možné, pokud se politici sjednotí.

    Náš projekt se společností Liebherr ukázal, že již máme technologii a odborné znalosti potřebné k realizaci staveniště s nulovými místními emisemi s velmi dobrými výsledky.

    Jak to bude pokračovat se staveništěm budoucnosti?

    Náš projekt se společností Liebherr dokládá, že technologie a know-how pro realizaci stavenišť s nulovými místními emisemi jsou k dispozici již dnes s velmi dobrými výsledky. Pokud bilanci energií a emisí zkušebního staveniště v Bludenz-Bürs přepočteme na jeden rok, bylo by na jednom staveništi této velikosti možné výhradním nasazením elektrických strojů dosáhnout úspory cca 35 000 litrů motorové nafty a zabránit více než 92 tun emisí CO2. Proto by se vyplatilo dále čerpat technologický potenciál, který nabízejí elektropohony, akumulátory a palivové články. Se silnými partnery, jako je společnost Liebherr, jsme na správné cestě. Další roky budou ještě velmi zajímavé.

    Rypadlo na jubilejním turné

    Na tomto pásovém rypadle je na první pohled vidět, že se jedná o mimořádný exemplář z Colmaru. Nápadný design, názvy na podvozku a neobvyklá místa prezentací upozorňují na tento skutečný mezník – jedná se o 60 000. pásové rypadlo Liebherr. A navíc se jedná o zástupce nejnovější „generace 8“.

    Od roku 1961 se pásová rypadla a různé speciální stroje, jako jsou elektrická rypadla, tunelová rypadla nebo demoliční rypadla, vyrábějí v alsaském Colmaru. Liebherr-France SAS byla první společnost Liebherr ve Francii. Od té doby se soustavně rozvíjí. Tím vrcholným okamžikem nebylo pouze jubileum 60 000. pásového rypadla, ale také zcela nová montážní linka, na které proběhlo spojení nástavby s podvozkem. Investice do flexibilní a dynamické výrobní infrastruktury na výrobu nové generace pásových rypadel obnášely pět milionů euro. Hladký průběh montáže zajišťují nová montážní pracoviště, pneumaticky vedené dopravní koleje, zásobení materiálem a logistika a také digitální řízení výroby.

    Krédo během pětiletého vývoje bylo: Od jednoho trhu k druhému. Probíhala intenzivní výměna informací se zákazníky, obsluhou strojů, ale také interně v rámci koncernu s divizí komponent. Výsledek je zjevný. K nové generaci 8 patří prozatím sedm modelů, které se vyznačují zvýšeným výkonem motoru pro zkrácení cyklu nakládání, zvětšeným závažím pro vyšší kapacitu lžíce při současné minimální spotřebě paliva, čímž se podařilo významně zvýšit hospodárnost těchto modelů.

    Zpět k jubilejnímu rypadlu: Po dokončení montáže a před zahájením RoadShow byl tento mimořádný exemplář nejdříve exkluzivně a slavnostně předveden zaměstnancům.

    Jedinečný design 60.000 pásového rypadla

  • Význam tří barev: Modrá symbolizuje zemi původu – Francii, bílá znamená kabinu Liebherr a červená představuje cestu pásového rypadla k zákazníkům na celém světě.

    Design

    Význam tří barev: Modrá symbolizuje zemi původu – Francii, bílá znamená kabinu Liebherr a červená představuje cestu pásového rypadla k zákazníkům na celém světě.

  • Srdce s písmenem „A“ označuje Alsasko. Jedná se o místo původu koncepce a výroby pásových rypadel Liebherr.

    Logo

    Srdce s písmenem „A“ označuje Alsasko. Jedná se o místo původu koncepce a výroby pásových rypadel Liebherr.

  • Příjmení více než 400 zaměstnanců společnosti Liebherr-France SAS byla uvedena na podvozku jako vyjádření díků a uznání.

    Jména

    Příjmení více než 400 zaměstnanců společnosti Liebherr-France SAS byla uvedena na podvozku jako vyjádření díků a uznání.

  • Umělec Jean Linnhoff realizoval v provozovně v Colmaru grafické ztvárnění a design stroje.

    Designer

    Umělec Jean Linnhoff realizoval v provozovně v Colmaru grafické ztvárnění a design stroje.

  • Poté se pásové rypadlo vydalo na jubilejní turné. První důležitou zastávkou byl samozřejmě veletrh Bauma v Mnichově. Zde měli diváci příležitost stroj spatřit v akci na zkušební a předváděcí ploše. Následně rypadlo R 922 absolvovalo zastávky ve Francii, Belgii a v Lucembursku, než se o vánocích vrátilo zpět do Colmaru. V únoru 2020 ukončilo jubilejní rypadlo svoji RoadShow a bylo předáno zákazníkovi ve Francii.

    Nejkrásnější zastávky ve Francii

    Šikovný je ten, kdo to dokáže udělat ještě lépe

    Veletrh Bauma je pro společnost Liebherr vyhlídkou do budoucnosti. Směr dokládá také historie, tvrdí technický historik a futurista profesor Dr. Hans-Liudger Dienel z Technické univerzity v Berlíně, kde vede katedru pracovní nauky, technologie a spoluúčasti, a kde dlouhou dobu vedl tamní Středisko techniky a společnosti.

    Pane profesore Dieneli, na veletrzích, jako je Bauma, všichni hledí dopředu na inovace, které mají potenciál spoluutvářet budoucnost. Jaké síly je k tomu nutné mobilizovat?

    Pro inovace jsou vždy zapotřebí lidé. Americký technický historik Thomas P. Hughes již před mnoha lety vyslovil tezi, že doba velkých nezávislých vynálezců skončila během první poloviny 20. století. Nadaní vynálezci, jako Thomas Alva Edison nebo Graham Bell, by podle této teorie vytvořením velkých elektrických nebo telekomunikačních technických systémů zlikvidovali prostor pro vlastní vynalézavost, ve kterém by „nezávislý vynálezce“ již neměl šanci. V tom se však Hughes zásadně mýlil.

    Proč?

    Existovala a stále ještě existuje potřeba tvůrčího ducha jednotlivce, který vlastní silou chce a může utvářet budoucnost. Na to existuje mnoho příkladů. Například Hans Liebherr vyvinul v roce 1949 v období poválečné obnovy mobilní věžový otočný jeřáb a tím vytvořil základ světového koncernu. Vynálezci a podnikatelé jako on potvrzují v průběhu průmyslových dějin koncept úspěchu: Správná vize na správném místě a ve správnou dobu – to jsou ingredience velkých změn. To funguje i dnes. Američtí vynálezci výpočetní techniky v 80. letech minulého století to dokládají.

    Bezpečnost, zdravé životní prostředí a cenově únosné byty byly na veletrhu Bauma zvlášť důležitými tématy pro účastníky akce Spin & Vision s výhledem na jejich vlastní budoucnost. Co to znamená pro způsob myšlení a transformovatelnost společnosti?

    Zde se odráží potřeba základních jistot každého člověka, ve které se moderní lidé až tak příliš neliší od neandrtálců. Ale za mnoha zdánlivě samozřejmými jistotami se dnes skrývají otazníky. Mladá generace západních průmyslových národů v dobách globalizace, digitalizace, klimatických a demografických změn poprvé po několika staletích již není přesvědčena o tom, že se jednou bude mít lépe, než jejich rodiče. Tato generace by byla ráda, kdyby alespoň částečně dosáhla na životní vymoženosti svých rodičů. V Číně či Indii je tomu však právě naopak. Zde stále ještě významnou měrou funguje privilegium mládí, které svým rodičům říká: „Je skvělé, co jste dokázali, ale počkejte, až uvidíte mě…“

    Jak mění digitalizace pohled na náš svět?

    Jedná se o skutečně nový začátek. Digitalizace je často považována za druhou Koperníkovu revoluci, která začíná zásadně měnit obraz našeho světa. To se týká způsobu, jakým reagujeme a komunikujeme, a jak zavádíme technologie s právě klíčícími možnostmi umělé inteligence do našeho světa.

    Co to znamená pro strojírenský průmysl?

    Digitalizace nám dává možnost přemístit čím dál větší množství úkolů do virtuálního prostoru. Například při konstrukci jeřábů můžeme v simulacích procházet jednotlivé kroky vývoje, aniž by přitom bylo nutné výsledky dále optimalizovat výrobou většího počtu prototypů. Tím se šetří zdroje a zvyšuje rychlost vývoje. Na konci však vždy záleží na tom, jak se podaří sloučit digitalizaci s reálným světem, ve výrobě stejně tak jako u výrobků. A právě v tomto vztahu zaujímá německé strojírenství v celosvětovém srovnání přední místo.

    Můžete uvést nějaký příklad?

    Sílu inovací a výkonnost našeho strojírenského průmyslu nevyjadřují pouze ohromující nové stroje, ale také relativně staré strojní a vozové parky, které napříč celou naší zemí stále ještě dobře fungují. Jsou výsledkem vývoje blízkého potřebám trhu a uživatelů. Naši inženýři velmi dobře znají realitu každodenního provozu, který se pojí s často nepředvídatelnými výzvami. Od prvopočátku myslí na opravitelnost a provádění údržby strojů. To znamená, že skutečně dobře rozumí strojům a jejich provozu, a znají význam spolehlivosti, nákladů a kvality. To dělá hlavní rozdíl na světových trzích.

    S ohledem na klimatické změny čím dál hlasitěji zaznívá požadavek udržitelnosti. Jak ekologické je strojírenství?

    Němečtí inženýři 19. a raného 20. století byli vždy zčásti motivováni svým špatným svědomím: „Příroda nám to jednou vrátí.“ To tehdy spočívalo v duchu doby mládežnických hnutí a ochrany přírody. Neustále se zlepšovat v technickém vývoji a zvyšováním efektivity optimalizovat využívání zdrojů proto nemělo pouze ekonomické, ale také morální důvody.

    A jaký to mělo dopad?

    Nejlepším příkladem je parní stroj, který odstartoval industrializaci. Nicméně jeho externí spalování umožňovalo pouze nízkou účinnost. Tato skutečnost aktivovala vynálezce, kteří pro zvýšení energetické efektivity přesunuli spalování do prostoru válců, což se projevilo jako extrémně komplexní a složité. Je příznačné, že veškeré tehdejší inovace přicházely z Německa: Spalovací a vznětový motor, stejně jako Wanklův motor, měly za cíl dosažení vyššího výkonu při nižší spotřebě paliva. Německý projekt větrné elektrárny „Growian“ s průměrem rotoru 100 metrů měl v 80 letech minulého století nastavit novou laťku pro získávání energie z větru. „Gigantická větrná elektrárna“ sice velkolepě zkrachovala, avšak motivovala inženýry k vyrobení valivých ložisek takové kvality, aby vydržela enormní střižné síly obřích rotorů. Od roku 2000, tedy přibližně 25 let po demolici větrné elektrárny Growian, se začaly sériově vyrábět elektrárny se srovnatelnými rozměry a výkony.

    Co nás čeká v roce 2050?

    Z tohoto hlediska je zajímavé si připomenout, jaká očekávání byla v roce 1970 kladena na nové tisíciletí. Skepse v Evropě byla tehdy veliká: Za deset let nám přestanou svítit světla. O tom byli přesvědčeni nejenom samozvaní prorokové katastrof, ale také mnoho ekonomů. Podle ekonomiky rozsahu měla Amerika a Japonsko díky svým velkým hospodářským systémům brzy převzít prvenství namísto Evropy a technologicky ji předstihnout. A dále zde byl také ještě Římský klub: Již tehdy varovali vědci před kolapsem ekosystémů, ropný zlom datoval klub již na rok 1985. Takovéto hororové scénáře měly své důsledky – ale nejenom negativní. Současně motivovaly k inovacím, které by umožnily, aby takováto temná budoucnost nenastala.

    To však nyní zní jako černá pedagogika. Ublížím ti, abys pocítil sám sebe, a tak se zlepšil…

    To je efekt Ježipetra. Obrázková kniha z poloviny 19. století je poměrně drastická, protože jsou v ní odřezávány palce a děti se utopí, pokud neposlouchají. Za tím stojí archaický motiv: Ve skutečnosti tak nikdo neskončí, musíme tomu však zabránit. Myslím, že černé scénáře jsou velmi užitečné, zejména pokud vyvolají reakci „Teď a nikdy jindy“. Nastal čas pro nové myšlení a smysluplná vyprávění, jako je ekologická reorganizace společnosti. K tomu jsou nutné hororové scénáře. Pokud si je spojíme s kladnými motivy, budoucnost nevypadá zdaleka tak černě. Historie nás učí: Tvůrčí člověk v době krize překoná sám sebe.

    Společnost Liebherr se těší na veletrh Bauma 2022!

    Mohlo by Vás zajímat

     Když se nápady začínají rýsovat

    Když se nápady začínají rýsovat

    V Kirchdorfu an der Iller dokončuje společnost Liebherr vývoj příští generace zemních a průmyslových strojů.

    Na příběhu
    Roztocký obr

    Roztocký obr

    Portálový jeřáb TCC 78000 společnosti Liebherr pozvedává technologii námořních jeřábů na novou úroveň.

    Na příběhu
    Stories

    Stories

    Pod „Stories“ najdete multimediální příběhy o zajímavých tématech z různých odvětví skupiny Liebherr.

    Přejít na stories